Historie obce Žďárec u Seče

Obec se podle materiálů třeboňského archivu poprvé připomíná v roce 1448. V zápisu Desk zemských z roku 1542 je její název uváděn Zdiarecz, v roce 1544 Zdiar a v roce 1567 opět Zdirecz. V roce 1709 je obec označována jako Zdarecz (Schaller VI., 100/23), v roce 1848 nese již označení Žďárec a úřední označení obce z roku 1854 a 1886 je rovněž Žďárec.

Název obce nepochybně připomíná způsob jejího založení – žďáření lesů. Ve 13. století byly totiž celé Železné hory hlubokým a téměř neprostupným hvozdem. Podle dochovaných poznatků začala být naše část Že­lezných hor osídlována na počátku 14. století (možná že již na konci 13. století) v rámci tzv. vnitřní kolonizace, kterou prováděl benediktinský klášter ve Vilémově. Mezi hradem Ohebem a Nasavrkami vznikl tzv. bojanovský újezd, který byl postupně osídlován. Lesy byly mýceny a vypalovány a na nově získaných obvodech orné půdy vznikaly nové vesnice. Některá sídla zakládaná vilémovským klášterem nesou v západní části Železných hor pojmenování po zásazích v krajině – např. Seč, Proseč, Prosíčka, Hořelec, Žďárec.

Protože obec Žďárec se poprvé připomíná až v polovině 15.století, je možné, že k jejímu založení neved­lo vědomé klučení lesa požehem, ale že obec vznikla po náhodném lesním požáru, který vytvořil podmínky pro zúrodnění půdy, její využití pro zemědělství a tedy i pro založení osady.

Obec Žďárec se dále připomíná roku 1564 při dělení lichnického panství jako dědičná ves. Robmhápové ze Suché – český šlechtický rod, původně vladycký, doložený od poloviny 14. století, dosáhl vzestupu v habsburských službách v 16. století. Robmhápové koupili Lichnici v roce 1555 od Viléma Trčky z Lípy.

Albert a Václav Robmhápové si rozdělili lichnické panství. Nově vzniklé panství ohebské, jehož centrem se stala Seč připadlo Václavu Robmhápovi. Albertovi Robmhápovi připadlo panství lichnické, později třemošnické s ro­lemi a lukami, pod které spadala i obec Žďárec. K tomuto panství převedl roku 1567 i věno své první manželky Juliany ze Zdiarecz, vsi celé s dědinami, lukami, lesy, hájemstvím, rybníky – zejména kraskovským, pekelským a pilou pod tím rybníkem, pod městečkem Sečí. Albert Robmháp zemřel roku 1592 a je pohřben se svou čtvrtou manželkou v kostele svatého Kříže u Ronova. Po jeho smrti si majetek rozdělili jeho synové.

V roce 1626 převzal v dědictví panství třemošnické, tedy i vesnici Žďárec Ferdinand František Robmháp, svobodný pán ze Suché. Ten docílil přízně u císaře a krále Ferdinadna III a roku 1644 byl povýšen do panského stavu. Dosáhl postavení královského komorníka, hejtmana kraje Čáslavského a stal se visitačním komisařem pražské ruly.

Po skončení třicetileté války (1618 – 1648) bylo třeba zajistit skutečný hospodářský stav nevolníků. Ten byl velmi špatný, stavení byla pobořena a řada vesnic zničena. V roce 1645 žilo na třemošnickém panství 196 poddaných se svými rodinami. Po skončení války se jejich počet snížil na pouhých 52. Dle patentu královských místodržících bylo roku 1651 provedeno sčítání poddaných dle víry. Ves Žďárec čítala 17 poddaných, z toho byl jeden katolík. Berní rula z roku 1654 je soupis poddanské neboli rustikální půdy, pořízený za účelem vybírání daně od poddaných. 3 Ve Žďárci jsou komisí zapsáni čtyři chalupníci: Patří sem Jiřík Habrdský, vlastnil celkem 9 strychů polí (šedesát strychů se přibližně rovnalo jednomu lánu a ten představoval asi dnešních 18 hektarů). Patřily mu tedy necelé 3 hektary. Hospodařilo se trojhonným systémem, kdy jedna třetina se osívala na podzim a druhá na jaře. Zbylá třetina se nechala ležet ladem, to byl tzv. úhor. Na podzim seje Jiřík Habrdský, jak poznamenává písař komise, 2 strychy neboli cca 0,5 hektaru, na jaře 1 strych. Hospodář choval 3 krávy a 6 jalovic. Jako druhý chalupník je zapsán Pavel Vavruška. Výměru měl také 9 strychů, tedy necelé 3 hektary. Na zimu sel 2 strychy a na jaro 1 strych. Choval 2 krávy a 5 jalovic. Jako třetí chalupník je zapsán Václav Hrnčířů. Výměru měl 6 strychů. Na zimu osíval 1 strych a na jaro také 1 strych. Choval 3 krávy a 6 jalovic. Jako čtvrtý chalupník je zapsán Pavel Hudička. Výměru měl 7 strychů. Na zimu osíval 2 strychy a na jaro 1 strych. Choval 2 krávy a 4 jalovice. Dále jsou zapsány dvě pusté chalupy, Cirkovská a Šourkovská. U obou pustých chalup je poznámka: „Dokonce pustý, pole lesem zarostlý“. Dále jsou zapsáni dva noví osedlí zahradníci, Jan Nejedlý a Jan Hlušička. Oba vlastní 5 strychů, neboli cca 1,5 hektaru. Při celkovém hodnocení poznamenává písař: „Tato ves podobně v horách leží, půda samá žitná“. Vrchnost ve Třemošnici si jednoduše připojila tato pole k ostatní své půdě. Té bylo najednou mnoho, ale pod- daných málo. To byl jeden z důvodů, proč se po třicetileté válce tolik zvýšila robota a zhoršilo se poddanství nevolníků. Protože Ferdinad František Robmháp s manželkou Salomenou Esterou Lažanskou potomky neměl, odkázal před smrtí roku 1675 majetek vzdálenému synovci Ferdinandu Adamovi, z větve ohebskovildštejnské. Posledním majitelem celého panství z rodu Robmhápů se stává v roce 1703 Jan Antonín Robmháp. Robmhá- pové vlastnili majetky ve zdejším kraji až do poloviny 18. století. V roce 1747 prodal Jan Antonín Robmháp tře- mošnické panství novému majiteli Janu Václavovi, hraběti z Caretto Millesimo. Rod Robmhápů vymřel po meči roku 1761.

Poloha obce

Žďárec u Seče je vesnice, nejvýchodněji položené místo tehdejšího okresu čáslavského, vzdáleného od Čáslavi 25 km. Nachází se ve středu Železných hor. Jméno Železné hory vzniklo od domnělého množství železné rudy. V lesích směrem ke Kraskovu vpravo jsou opuštěné štoly, kterým lidé říkají „havířské jámy“ od dob, kdy se těžila v těchto místech železná ruda a magnetovec pro hutě v Hedvikově. Od roku 1976 je obec Žďárec částí města Seč v okrese Chrudim, vzdálená asi 1,5 km na severozápad od Seče. Leží v nadmořské výšce 443 – 490 m n.m. Rozloha území je cca 23 ha. Je zde evidováno 82 popisných 4 čísel, trvale zde žije 138 obyvatel.Třetina nemovitostí je využívána k rekreaci. Zajímavým kompozičním prvkem v krajině je historicky založená obchodní cesta, vedoucí ze Žďárce do Seče ke hřbitovnímu kostelu. Z cesty je vidět dominantní pohled na zříceninu hradu Lichnice a nádherný pohled do Kraskovské kotliny. Ten je v součas­né době narušen nevzhledným zemědělským areálem na okraji Žďárce. Obcí protéká místní vodoteč, která je levostranným přítokem Zlatého potoka. Na vodoteči jsou 3 vodní nádrže, z nichž jedna je v centru obce definována jako požární nádrž.

Územní plán povoluje výstavbu několika rodinných domků. Obec je vybavena veřejným vodovodem. Žďárcem prochází vodovodní přivaděč z vodojemu Seč do Třemošnice. Vodovodní řady jsou v celkové délce 1812 m. Na vodovod je napojeno 128 obyvatel pomocí 68 ks přípojek. V obci není veřejná kanalizace. Dešťové odvodnění tvoří systém příkopů a propustků vyústěných do místní vodoteče. Splaškové vody jsou shromažďovány v bezodtoko­vých jímkách u nemovitostí. Splašky jsou likvidovány odvozem do ČOV Seč.

Geologické podloží Železných hor je pestrou směsí hornin. Přímo v obci vystupují na povrch ruly, které tvoří nápadné skalky. Ty patří Ohebskému krystaliniku, tvořícího nejvyšší partie Železných hor. Jihozápadně od obce je polojámový lom, v němž se těžily granitické horniny. Severně od Zlatého potoka jsou pozůstatky po dávných rýžovnických pracích, které mohou pocházet z keltského období v prvním století před naším letopo­čtem. Severně od obce Žďárec je vrchol Bučina (606 m n.m.). Na přivrácených svazích Bučiny jsou cenná společenstva květnatých bučin a místy i prameništní olšiny. Vrchol Bučiny je zároveň roz­vodím mezi Bylankou, která ústí do Labe a Zlatým potokem, který ústí do Doubravy.

Obec a okolí, zejména v místech zvaných Kozí hřbety byla na počátku 20. století místem vzniku řady obrazů českého malíře Jindřicha Průchy (U Žďárce a Na Kozích hřbetech z roku 1911). Žďárec u Seče je také název katastrálního území o rozloze 2,03 km2. V obci v současnosti působí zemědělská společnost ZESO v.o.s pod vedením Josefa Hájka. Obec byla v letech 2004 – 2005 plynofikována. K dispozici občanům slouží bezdrátový internet. Obec Žďárec má od roku 2012 vlastní webové stránky.

Zdroj: Žďárec u Seče – 570 let naší obce – Stanislava Pokorná

„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“ Mark Twain